Monday, August 22, 2011

Festivalové vteřiny

Zpátky do reality! Bylo to poprvé, co jsem byla na větším "spacím" hudebnim festivalu. Frequency odehrávající se v Rakousku ve městečku St. Polten, je něco jako malé Glastonbury, ale místo 200 000 lidí je zde nejvíc 50 000, ale přesto je to dost a nedokážu si představit, že by jich bylo víc. Rakušáci, jak je známo, mají vše perfektně zařízené, tady to celkem také bylo bez problémů, až na dlouhé fronty čekající na shuttlebusy nebo to, že si na koncert nemůžete vzít flašku s pitím (tímto děkuji všem teroristům, že mě nechali žíznit). Byly tam stánky s nudlema, pastou, pizzou, donuty...docela dost, pojďme, ale k tomu hlavnímu.
Line up letošního festivalu byl pro mě opravdu nabytý, každý den jsem se na někoho těšila, nejdřív, když jsem se konečně dobelhaly do stanového městečka, tak mi ještě furt nedocházelo, že už jsem na hudebním festivalu, bylo to spíše jako velký kemp pro mladé, až první odpolední koncert britského zpěváka JAMIEHO WOONA, který konečně zvýšil moji náladu. Zpíval lépe než na cédéčku a to je co říct, když mu také slunce stále svítilo do očí a kytarista mu musel půjčit brýle. Taky mne překvapilo, jak málo lidí tam postávalalo, ale přecijenom, byl to první koncert, na který jsem šly. Počasí bylo super, ale občas ty třicítky lezly na nervy, takže jsme se i docela dost opálili (prostě druhá dovolená). Bouřka, která přišla z Belgie nás neminula a vybrala si zrovna ten nejlepší den: pátek, když právě hrály ELBOW, zpěvák v rámci toho vymyslel novou písneň proti zahnání mraků: "Fuck off clouds", publikum zpívalo s ním, nakonec jsme ale stejně skončily totálně promočený na záchodě, až do KASABIAN, který už jsme tedy viděly po třetí, ale stejně klasik Fire nebo Vlad The Impaler dostaly lidi do varu + díky za pár nových písní!
Vraťmě ze zpět, a to ještě na čtvrtek. Celým fesťákem nás doprvoázela obrovská žízeň, taková, že se napijete a stále chcete a chcete pít, takže většina peněz zakřičela u stánků s pitím, většinou spritz, pivo, cola. Stagí bylo asi šest, ale dvě hlavní, Race a Green, na Green hrály napříkald i TWO DOOR CINEMA CLUB, který jsme viděly po Jamiem. Z hodných klučinů se vyklubali bídáci s cigaretou a při What You Know roztančili publikum, byli fajn, ale ty slabší písně si mohli nechat. Pak jsme rychle bežely na další stage, kde hrál německý zpěvák CLUESO, připomíná mi Jay Kaye, skáče sem a tam, lehce jamuje, zpívá tedy německy, takže mu nic nerozumim, ale i tak písně jsou příjemný, pohodový, navíc je to docela sympaťák.
Co dělat, když nikdo zrovna nehraje? To nás potkalo hodněkrát, ale stejně, prostě sedět, koukat na lidi, pít...čekání bylo někdy fakt na zabití, a taky, když víte, že vaše hvězda bude za chvíli hrát a teď tam hraje někdo jiný, musíte zabrat dobrý místo, tím pádem přijít dřív a snažit se dělat, že ta kapela, co hraje před vaší se vám líbí a nestát tam jako pařez. Co se týče Rakušáků, živí jsou docela dost, každý druhý měl cigáro, každý desátý byl opilý, při BEADY EYE, na který jsem se těšila snad jen kvůli Liamovy, se to začalo pěkně mlít, takže jsem Liama ztrácela z dohledu a místo toho jsem strkala do cizích kluků, stejně jsem o moc nepřišla, klasický postoj, ručka v kapse, ručníček, žvýkačka.
Záchránili mě THE KOOKS, britský kluci, který mají neuvěřitelně pozitivní písně, by se klidně mohli přirovnat k Beatles, byli skvělý, jedny z nejlepších, písně jako Naive, Ooh la nebo You Don't Love Me, naprosto super, navíc zpěvák dokonale pracuje s publikem a užívá si to, lítá s kytarou sem a tam, ukazuje na holky... První noc byla ksakru krutá, stan blízko uličky, já se tak bála, že nám ho nějakej blbej opilec zboří! Nakonec to skončilo jen s kečupem v Converskách a cigaretou propáleným stanem.
Další dny jsme si začaly zvykat, čekání na THE KILLS nás docela zabíjelo, a to hlavně kvůli tomu, že přišli později a taky proto zazpívali jen pět písní (ani ne Sattelite!), za to tento koncert můžu považovat taky za jeden z nejlepších, takový intimní. Byly jsme ve druhé řadě přímo naproti Jamiemu Hincovi, který mě překvapil jak se pohyboval s kytarou, jezdil po nohách sem a tam, občas koukl na nás, pak Alison, které klasicky nebylo vidět do obličeje. Jo a ještě pak jsem viděli, že vzadu sedí Kasabian a dívají se na ně, zpěvák Tom Meighan se na nás usmál, když jsme na něj mávaly! Po Kills jsme si se ségrou řekly, že ještě na ně někdy musíme někam zajít, přes to vlak nejede, ať budou kdekoliv blízko, kam se hrabou nějaký Hurts nebo Interpol, tohle je kvalitní muzika a navíc, je na co koukat!:)
Stánků s nejrůznější bižuterií, trikama bylo docela dost, nic jsem si nekoupila, jen hawajské květiny kolem krku na FRIENDLY FIRES a jejich Hawaiian Air, byly jsme snad jediný, kdo ty kytky měl, takže jsme byly docela dost vidět, stejně jsem si tuhle roztančenou kapelu skvěle užila a snad taky nejvíc tančila, na zpěváka jsem ale neměla, ten kroutil zadkem o sto šest, ikdyž občas vypadal, že se zkácí k zemi. Co se týče módy, indie lidí tu bylo docela dost, hlavně kluků, úzký kalhoty, trika do V, plátěný tašky, sluneční brýle, občas se dalo rozeznat, kdo jde na co, i já jsem se snažila být na každou kapelu jinak oblečená, stejně ale moc nemáte možnost se úžasně obléct. Příště ale budu vědět, že si vemu žabky, protože stále si navlékat sandály se zapínáním na straně je fakt na zabití.
Poslední, koho jsme viděly byli THE TING TINGS, fanoušci FOO FIGHTERS, co by hlavní hvězdy, mě zabijí, ano já jsem je neviděla, cesta ke stanu pro bundu nás tak zmohla, že už jsem nechtěly jít zpět, tady vidíte, že takový fanoušci nejsme, tedy alespoň já, to co jsem chtěla vidět, jsem viděla, a to je důležitý!

Tak takhle to tam vypadalo...skupinky posedávající lidí, většinou Rakušáci, sem tam Němec, Brit, Švéd.

JAMIE WOON...lepší než na cédéčku.

TWO DOOR CINEMA CLUB...nejsou tak hodní, jak se zdá.

CLUESO...německý Jay Kay.

BEADY EYE...žádná změna.

THE KOOKS..."...I wanna make you happyyy, I wanna make you feel alive..."

THE KILLS...leopardi vzor nás zachránil.

Lítající lidi

KASABIAN...po třetí a dost!

Měly jsme chuť se pomstít všem schovaným stříkačům.

Boty po koncertě Kasabian.

Povinně jsme se tento seznam musely naučit nazpaměť, já jsem dostala za pět:(

FRIENDLY FIRES...Jump In The Pool.
PODROBNÝ REPORT ZDE

6 comments:

  1. nejlepší fotky, pravá festivalová pohoda z nich jen vyzařuje :) a ano, the kills závidím :X :)

    ReplyDelete
  2. so cool that u were there too!!!! great photos!!


    xx, Sabinna and David

    ReplyDelete
  3. Skvělej report!
    The Kooks jsou úžasně pozitivní, živě to musel být o to větší zážitek... a Kills! A Ting Tings! Máš se :)

    ReplyDelete
  4. Mě The Kills trochu zklamali, ještěže tam byl aspoň Jamie:D. Friendly Fires paráda a nejlepší Kasabian:))

    ReplyDelete
  5. Nikki: jojo, je škoda, že zahráli jen asi pět písní.

    ReplyDelete
  6. no to muselo bejt super :)) a jak jsi psala! to zes nesla na Foo Fighters, to by se dalo prirovnat k smrtelnemu hrichu :DDDD

    ReplyDelete