Saturday, December 17, 2011

Eight hours in Vienna

Každý rok se na mé škole pořádá "umělecký" výjezd do Vídně, který obsahuje návštěvu muzea Albertina a asi čtyř hodinový rozchod. Letos se všechno celkem povedlo, až na to, že pan řidič to s topením trochu přehnal, byli jsme donuceni se dívat na film Jméno Růže (pod nátlakem nesmírně ukecané čtvrťačky) a pak ještě 45 minut stát a jíst zkašenou trotillu.
Kolem jedenácté jsme byli na místě, před námi se otevřel oprovský platz s ještě vetšími stavbami a sochami...to je Vídeň. Už jsme se nemohli dočkat, ža bus opustíme a nadechneme se čerstvého vzduchu. ALBERTINA byla jako vždy bezvadná, tentokrát výstava belgického surreliastického umělce RENÉHO MAGRITTA (aneb obrazy s dýmkou, lokomotivou vyjíždějící z krbu nebo líbající se hlavy s šátkem nemusím připomínat). Vydržely jsme tam snad dvě hodiny, v obrazech hledaly skryté významy a dvojsmysly, leckdy jsem tomu nerozuměly, ale o to šlo. Moji kamarádku a mě uchvátil a začaly jsme přemýšlet, jestli na něj budeme dělat v budoucnu seminární práci (tady to vypadá, že jsem příšernej šprt, ale já nejsem, to vůbec:).
Profesorku jsme ztratily, šly jsme si po svých, náš cíl byla nějaká známá Strabe plná obchodů a prosvětlená vánoční atmosférou a vůní jedlí. Ve Vídni nejde o obchody, ale o atmosféru, obchody jsou podobné těm naším, jen trochu větší, je tu obrovský Swarovski, Pimkie nebo Accessorize. K trhům jsme nedorazily, jelikož času nebylo zrovna moc a také nás po chvíli brodění se spousty turisty bolely nohy. Zakotvily jsme v italské restauraci IL TEMPO...moc příjemná, pizza nám bodla, ale jak jsem si sedly, tak jsme si uvědomily, co nás čeká den na to...test z chemie, to se Vám řekne, učit se chemii na výletě, to prostě nejde, takže k otevření učebnice nikdy nedošlo. Vzpomínaly jsme, co jsme tu dělaly před dvěma roky a smály se M&Ms Mozartům, napodobovaly příšernou němčinu a zpívaly si písničky.
Pořídila jsme si knírky v Accessorize, nedalo se jim odolat, pak dárek pro mojí kamarádku a pohled s obrazem L'Empire des lumiéres od Reného Magritta. Zapomněla jsem ještě na australský bar, kterej byl opravdu stylový, na zdi běhali neonový klokani a vedle nich se plazil korokodýl, hráli tam australskou hudbu a byl tam pěknej hluk. Na sachr už nezbyl čas. Autobus zpět byl plný smíchu a zpěvu, nevyspali jsme se, ale byli jsme šťastný.

 Obchod v Albertině je boží, mají zde spoustu nekýčovitých suvenýrů.

Ve Vídni jsem si připadala malá.

Ne tak tohle už je moc!:)

Samotný obchod s botama Buffalo.

Fotografie nejsou nic moc, ale myslím si, že Vídeň vystihují perfektně.

A TOHLE JSEM SI ODSUD ODVEZLA: 
 

8 comments:

  1. krásné fotky,Víden je krásná,jéé! :))*

    ReplyDelete
  2. viedeň milujem :) ja sa chystám na povianočný výpredaje :) a fotky máš krásne :)

    www.karissaworld.blogspot.com

    ReplyDelete
  3. Wow, it is such a beautiful city! I love that architecture! <3

    x
    Lost in the Haze: Fashion Blog

    ReplyDelete
  4. Taktiež som bola vo Viedni pred dvoma dňami... a chýba mi. :-) Je tam krásne.

    ReplyDelete
  5. Vídeň je nádherná, nedám na ni dopustit :)
    Ve středu mě taky čeká, to bude to pravé předvánoční psycho :)
    A náhodou, Jméno růže je výborný film. Oproti knížce hodně zkroulý, ale stejně se mi líbil.

    ReplyDelete
  6. miluju vánoční vídeň :) její návštěva je moje každoroční tradice!

    ty placky jsou skvělý :)

    ReplyDelete
  7. náhodou ta 45minutová zastávka utekla rychle. A zkaženou tortillu tě nikdo jíst nenutil :D tu sis přivezla sama z domova :D a skončila v koši.
    Ale bylo tam krásně. :) A tenhle článek je moc fajn, i když je tu chyb jako máku. A největší chyba, že jsem tam na jedné fotce já. :)

    ReplyDelete