Lanovkou na Black Keys

Všechno uteklo tak rychle, a to, že jsem v Londýně už po třetí jsem si uvědomila až vlastě skoro na konci naší čtyřdenní návštěvy. Říká se, že by se člověk moc těšit neměl, ale promiňte, v tomto případě to prostě nešlo...za prvé jsem se těšila na sestru, která zde studuje na Middlesex University a za druhý na velký koncert Black Keys a ještě Maccabees, kteří hráli spolu. 

Londýn byl pohlcen vánoční atmosférou snad stokrát víc než Praha. Na každém rohu jsme potkávali opilé Santy, v restauracích se děti radovaly nad klasickými "roztrhávacími" balíčky (crackers) připomínající velký bonbón a na Oxford street byla potřeba ostrých loktů. Den před odjezdem jsem si poctivě do iPhonu napsala, co musím v Londýně sehnat a velká část se mi smazala. Největší radost mi asi udělaly šaty na maturitní ples z obchodu Ted Baker (červené retro ála doba Elvis) a vzpomínka na obchod jen s Paddingtonem na Paddington station - pohled s Paddy na pláži, nebo-li Paddy pohodář (fotky čekejte později). 

Avšak ráda bych se dostala k hlavní tečce, což je asi čtvrteční koncert. O2 aréna v Londýně ani nevypadá moc jako aréna, ale spíš jako nákupní centrum - spousta restaurací, muzeum britské hudby, bary...Cestu tam jsem ale musela překonat v lanovce, která jela přes řeku. Už nikdy nejedu. Jinak jediné mínus bylo, že v aréně neměli šatnu a pivo bylo drahé. Čekaly jsme asi hodinku než nastoupili Maccabees, ale to vůbec nevadilo, protože pozorovat "hezké" Brity vás nikdy neomrzí a já jako typický snílek jsem si opět představovala možné scénáře. 

Orlando Weeks tentokrát neměl čepičku dozadu, jen ulízané vlasy a nějakou mikinu. Začalo se intrem Given to the wild a pak nádherně přešlo v Child. Maccabees jsou obecně pomalejší kapela, takže to tolik nejelo, ale samozřejmě hity jako Pelican nebo Feel to follow publikum více probudilo. Byli přesně takoví, jaký jsem si je představovala a vůbec nezklamali. Black Keys to tradičně rozjeli hned od začátku, takže Howlin` for you dámy a pánové. Výborný, malý Auerbach a velký Carney usedli do svých lavic a každý se věnoval svému nástroji. Zvuk moc dobrej, výrazný bicí jako vždy vynikající. Asi nezapomenu na Gold on the ceiling, Your touch nebo samozřejmě Lonely Boy, kde to jelo jako prase. Britové to prostě umí - nikam se zbytečně necpou, je vidět, že je hudba baví a cítíte se mezi nimi dobře (teda aspoň já:). Druhý den na nás ještě čekal Mark Ronson a jeho dj session, ale mi na něho bohužel ne, protože za prvé nedal vědět, kdy bude hrát a opustit hezký vánoční Londýn a jet někam dál opět metrem by nás už asi zabilo. Příště Marku!

 Aréna před koncertem.

 Maccabees.

Také měli povedené projekce, zrychlené město například. 

Mojí další vášní je jídlo, takže se zaměřím i na to. V Londýně není vůbec problém sehnat dobrou restauraci. My jsme náhodou narazili na jednu Jamieho Olivera v oc Westfield, což je jedno z největších v Londýně vůbec a ztratit se tam fakt není problém. Restaurace je takovou továrnou na dobré jídlo, ideální na obědy. Vše má čisté, hezky upravené a hlavně domácí. Velmi doporučuji! Navštívili jsem samozřejmě i thajskou, protože milujeme thajskou kuchyni a pak také italskou a španělskou, kde jsem poprvé ochutnala tapas. Nejvíce se mi líbí, že v londýnských restauracích je docela rušno, obsluha je většinou sympatická a dobře se v nich sedí. 

 Tak tohle přesně miluju!

 Jamieho restaurace...

Jednou z našich největších výletů bylo Victoria Albert Museum, které se specializuje především na užité umění. Výstava módy byla velmi inspirativní a celá atmosféra dokonalá. Mezi ohromnými kamennými sloupy a oltáři si připadáte jako v divadle a v muzeu si snad každý najde něco svého. Doporučuji navštívit shop s blbostma, je toho tam habaděj. Saatchi gallery byla taky velmi zajímavá, akorát momentální výstava, která se věnovala ruskému umění byla slabší. Stačilo vidět je polonapuštěnou místnost ropou od Richarda Wilsona, která voněla hned u vstupu. Hrozně dlouho mi trvalo než jsem si uvědomila, kam ta ropa sahá, úplné zrcadlo. 

Nevynechali jsem ani nákupy v klasickém Harrods. Vánoční atmosféra tam byla cítit snad všude a  nevyfotit se s medvídkem by byl hřích! Nejvíc mě však okouzlila část Londýna Spitalfields, myslim, že to je East End. Taková malá čtvrť, kde převládají vintage obchody se vším možným, bazary s hadrama a pop up story (mi jsme zrovna chytli Pretty Green:). Zdejší trh taky stojí za to, jídlo snad ze všech koutů země, které si můžete dát přímo tam na trhu a ještě pozorovat místní obyvatele, kteří patří do subkultur hipsterů a indie lidí je prostě úžasný!  Jej, zapomněla jsem ještě na to hlavní, legendární obchod s CD a deskama, kde také hraje spoustu kapela - Rough Trade. Prodavači, které nezajímá nic jinýho než hudba (music geek se jim říká), obrovský výběr hudby a nástěnka s hledám a prodám...už chyběl jen někdo na pódiu. A kolik mých oblíbených kapel tam někdy hrálo! Raději jsem nad tím nepřemýšlela a koupila si nové cd Wild Nothing. Hitparádě dominovala Grimes, Alt-J a Django Django. 

Na Londýně jsem nenašla jedinou chybu a stále víc jsem si začala uvědomovat, že tohle je asi to město, kam opravdu patřím a v budoucnu udělám hodně pro to, abych tam zůstala natrvalo a žila někde blízko centra s umělcem a každej večer bychom se šli projít, jezdili v nákupních košících a chodili na indie party. Opět mě nakopl a dal nový pohled na svět.

Middlesex university je prostě jedna fanová univerzita, kde nemaj příšernou školní jídelnu jako u nás, ale velký výběr malých fastfoodů se vším všudy, pak ještě příjemnou obrovskou halu, kde se studenti scházejí. Kéž by to tak bylo i u nás!

Obchod věnovaný módě ve Victoria Albert Muzeu.

Až tam jsem si uvědomila, že právě zde dělala rozhovor i Florence Welsch.

 Výstava harujuku girls v japonském a čínském oddělení.

Sestra s maskou:D V obchodě měli zboží k výstavě hollywoodských kostýmů, takže například brýle ála Harry Potter či maska Daniela Craiga nechyběla.

 Ale tohle byla bomba! V tomto shopu (www.conranshop.co.uk) měli všechno, barevné, skvělá muzika a přehledné.

Saatchi gallery a Richard Wilson.

 Největší nákupní centrum in London...

 Ta atmosféra v obchodech, sakra to je něco - hezký prodavači (hlavně u Paula Smithe), příjemná hudba a všechno, co sháníte snad stokrát.

 Harrods.

 Á jak tak marně hledala Beach Fossils! PS: cédéčka si nekupuju, ano jsem bídák, ale pokud k té kapele mám opravdu velký vztah a obal stojí za to, tak jdu do toho!

 Outlet Pretty Green ve Spitalfields a prodavač, co je in love with Liam Gallagher.

Pokud vám zrovna nevoní plíseň, staré knihy a oprané svetry, sem nechoďte!

Streetstyle byl jako vždy velmi odvážní a inspirativní.

Absurdní obaly na iPhone...a já si nakonec koupila s kočičkou v Urban Outfitters.

SEE YOU SOON!