La morte a Venezia

Ocituji Jacka Keroaca: "live, travel, adventure, bless and don't be sorry" a to jest heslo mých letošních prázdnin. První prázdninový útěk z reality byl do severní Itálie, konkrétně do Čechy oblíbeného městečka Caorle, poblíž něho (no dvě hodiny lodí) se nachází Benátky. 

Benátky jsem si pamatovala jako město propletené uličkami, plné rušných turistů a krámků se suvenýry a v podstatě se za ty roky, co jsem tam byla poprvé, nic nezměnilo. Venezia je místo, jež zvládnete projít za jeden den a při tom se ještě ztratit v uzoučkých uličkách, které vás buď zavedou ke stánku se zmrzlinou nebo k nějakému můstku. Jak říkám, každé město má své a Benátky mají renesanční atmosféru s vůní moře. Ta je cítit i z knihy Smrt v Benátkách od Thomase Manna, kterou jsem si jako jednu z mála ze seznamu povinné četby oblíbila. Kniha o nenaplněné touze a myšlence krásy. Pro mě jakási bible estéctví.

"Krása dělá stydlivým, pomyslel si Aschenbach a důrazně uvažoval, proč. Neboť krása, milý Faidře, jen krása je roztomilá a zároveň viditelná, krása - dobře si to pamatuj! - je jedinou formou duchovna, kterou vnímáme smysly, kterou jsme s to smysly unést. Člověk totiž člověka miluje a ctí tak dlouho, dokud ho nemůže posoudit, a touha je výplodem nedostatečného poznání."