Friday, September 6, 2013

Bílá

Dřív jsem jásala u květovaného nočního stolku, připínacích umělých motýlů a papírových krabic s dekorem. Dnes můj pokoj začíná toužit po minimalismu. Ale asi se ho nikdy nedočká, protože je v něm spousta "blbostiček" (například dózy ve tvaru muffinů nebo matrjošky), kterých bych se zkrátka nerada zbavila. Fascinuje mě bíle natřená prkenná podlaha, bílý kožešinový přehoz hozený někde v rohu u poličky s knížkama a velkou lampou, věšák, na kterém visí krásné retro šaty a na kraji je zavěšen podzimní klobouk, bílé svíce a průsvitné skleněné vázy s gerberama...to a mnohem více jednou doufám bude zdobit můj byt. Stačil by mi menší s balkónem či terasou a výhledem na kavárnu nebo na vysoké stromy, jichž listí by zpívalo s větrem. Snové.

Koupit si retro plastový košík jako dekoraci mě velmi lákalo. Ani si nedokážu představit, že bych do něj dala flašku s vínem a bábovkou a vyrazil na piknik. Vidím ty pohledy českých konzervativců. Nechávám ho doma, jen tak s umělými květinami. 
Bílý budík mám na rámu postele, která (jak už jste asi poznali) je z Ikei. Tak trochu jsem totiž zrušila noční stolek, nebo spíše jsem ho dala na druhou stranu postele, kde není okno až na zem. Teď už mi ve výhledu do ulice nic nebrání a v noci pozoruji, jestli někoho v okolí zrovna nevykrádaj (samozřejmě kecám, ale někdy se v ulici dějí zvláštní věci). Těším se, až na mě ten budík jednou spadne stejně tak jako rámeček s moustachama, který nevisí, ale je taky opřený.
Bílá čepice v kontrastu třeba s černým kabátem. Krása. Ještě tedy mi chybí ten zimní kabát, ale nestrašme. Do konce září má být ještě slunečno. Čepice teda nerada nosím, ale když už vám odumírají uši, tak jsou potřeba.
"Etika pro nové milénium", právě teď si připadám jako největší intelektuál. Nedávno jsem v televizi viděla dokument Igora Chauna, kterak se vydal do Indie a navštívil samotného Dalajlámu. Podle mě velká osobnost, jíž filosofie míru založená na úctě, zkoumá základní otázky lidstva. Z knihy se dozvídáme, že vlastně člověk nikdy nemůže být úplně šťastný, když není soucitný k ostatním a nevytvoří si jakési "zdravé jednání". Jeho jednoduché, však velmi chytré názory sem tam doplněné o vlastní zkušenosti mají v sobě sílu. I když třeba nejste buddhista se vším všudy, můžete knihu pojat jako "bibli etiky". Je otevřená všem.






















































































6 comments:

  1. nemám rada, ked sa mi zmení štýl a chcem meniť všetko v mojej izbe! :D ten budík je naozaj krásny a košik tiež :) biela farba mi kedysi prišla taká chladná hnusná nemocničná :D neviem prečo ale teraz ju mam veľmi rada :)

    ReplyDelete
  2. přesně tohle prožívám taky..můj pokoj byl od malička barevný..nejdřív tapety, potom žlutý, potom žlutý s oranžovou a nakonec červený..a také jsem zatoužila po troše minimalismu a VŠECHNO jsem přetřela..stěny i nábytek jsou teď bílé a já to miluju! pravda, tolik 'blbostiček' tu vážně nemám (a většinu jsem odnesla do sklepa), ale líbí se mi i styl, jakým máš věci romanticky rozestavěné ty..mě se líbí čistota, ale když se dívám na starší filmy a pokojíčky tehdejších slečen, srdce mi nad tou krásou plesá! :)

    ReplyDelete
  3. já bílou beru všeobecně, jako nějaký "podklad", takže nejsem nějakým extra fanouškem bílé, ale mám ráda bílé místnosti.

    ReplyDelete
  4. ja mam rada vkusnu kombinaciu protikladnych stylov... zdanlivo nezmyselne, no nastastie iba zdanlivo :)... budik je inak velmi milý :)

    ReplyDelete
  5. :) Úplně jsi mi vyrazila dech, mám to stejně. Má mini přestavba pokoje se ale bohužel nepovedla. Pořád to není ono. Ale třeba se někdy dočkám.

    ReplyDelete
  6. podľa mňa s tým plastovým košíkom môžeš kdekoľvek, nasrať na konzervativcov :D

    ReplyDelete