Friday, March 15, 2013

ONLY ME





Odtajnit identitu "Girl with no name" už se mi několikrát povedlo, ale nic ji neodtajní tak jako seznam mých nejoblíbenějších či nejmíň oblíbených věcí. Zkusim to ovšem pojmout trochu zajímavěji než jen otázky na jídlo a tak...

dokáže mě opravdu rozesmát:
zpěvák Damon Albarn na dětské tříkolce štrádující si to po noční obloze

donutí mě se zasnít: 
někdy stačí pouhá jízda hromadnou dopravou, jindy dream popová písnička

změnil mi život: 
těch věcí a událostí bylo hodně, ale pokud bych měla brát názor na život, tak to bude 
návštěva parku v Londýně, když jsem tam byla poprvé asi v roce 2009

nechtěla bych zapomenout na: 
všechny ty výlety, dovolené s rodiči, kde jsem si začala uvědomovat, že cestování je v životě jedna z nejlepších aktivit

ale na tohle bych ráda zapomněla: 
na těch několikero zklamaní z lásek 

miluju ten zvuk: 
nad tímhle jsem dlouho přemýšlela, ale napadly mě zvony ve věži, aneb moje vzpomínky na Hradec Králové

na nástěnku patří: 
rozvrh hodin, černobílý pohled Londýna, vstupenky na koncerty a nějaký citát, který, když si přečtete, tak máme hned lepší náladu (použiju sestřino: "Asi to tak mělo být.")

já se vidím jako: 
haha, introvertní rebel a optimista, který rád utíká z reality a sní, mé negativum vidím v žárlivosti

ale ostatní mě často vidí jako:
až moc hodnou a slušnou

13 je pro mě: 
haha, bylo 13., když jsem poprvé oslovila svoji první "lásku" na gymnáziu, tak si to přeberte

absolutně nerozumím:
teď by se hodilo napsat něco jako jaderná fyzika a tak, ale to už je moc ohrané, napíšu: lidem, kteří si nedokážou užívat život, co nejvíce to jde a jsou stále jen negativní 

můj talisman:
mám malého Paddingtona v kufříčku, kterého jsem si koupila na Heathrow a v kapse od kabátu nosím trsátko

vstávat v půl šestý je někdy zabijácký, to víme všichni, ale jak to udělat, aby to tak nebylo:
nejraději bych doma automaticky rozsvítila všechny světla (mám ráda hodně světla:), pustila příjemnou ambient hudbu, udělala pár kroků a sedla se ke stolku, kde bych měla připravený zelený čaj a sladké pečivo....realita: zápasy s čočkama a deprese s názvem Nevim, co na sebe

někdy smrdí, někdy voní: 
benzín, lak na nehty a muž

mám husí kůži když: 
se na mě spustí, jako vodopád, zajímavá písnička, zpěvák něbo zpěvačka zpívají opravdu výborně, až se mi chce brečet nebo když je prostě zima, což je teď u nás ve škole permanentně

prej ráda utíkám z reality:
občas mi stačí jen Tumblr nebo se totálně zaposlouchat do nějaké písně a třeba si představovat, že se vozim v nákupním košíkum po San Franciscu.

vzpomeňme si na Půlnoc v Paříži, v jaké době bych chtěla žít:
mám ráda Ameriku 50. let, 60. let dobu, kdy rock and rollu vládl Chuck Berry a po ulicích chodili tzv. teddyboys

najde se nějaký citát či výrok z knihy, kterého jsem se chytla a je pro mě životním mottem:
mám rád Kerouacovu knihu Na cestě a když někam chci cestovat nebo si za něčem prostě jít, tak si vzpomenu na větu: "Sale, musím pořát jet a nikdy se nezastavit." "A kam chceš dojet člověče?" "Nevím, ale jet se musí."

a další knihy?
Evžen Oněgin od Puškina (pro lásku se prostě musí bojovat), Smrt v Benátkách od Thomase Manna (filosofie krásy) a Stařec a moře od Hemingwaye (metafora boje člověka přírodou a myšlenka, že člověk toho dokáže dokázat dost, ikdyž už není zrovna nejmladší)

film, který mě zaujme:
zajímavé detaily plné nevšedních kompozic, na hranici filmu a umění, charismatický herec a výrazná hudba

někdy mám chuť:
přenést se třeba do Londýna ráno ve všední den, o pár let starší a právě otevírající obchod, v kterém postupně hrají oblíbená alba, pít zelený čaj a povídat si s ostatními prodavači o tom, kam večer zajdeme na koncert či jen tak zabít čas, ale hlavně nebejt doma!

nejlepší pocity:
když ponořuji hlavu do horké vany, na pódium právě přišla moje oblíbená kapela, když si můžu říct, že už je to konečně za mnou

umění?:
z nejstaršího umění je to asi odvaha Francesca Goyi, Manetova ostrá černá, snovost Reného Magritta, spirituální land art Richarda Longa až po fotografy tzv. "nezávislé vlny" (pro mě) Théa Gosselina a Youga Jeberga a možná i to něco v ničem - suprematismus

otázka:
jak zastavit čas?

4 comments:

  1. HEZKY NAPSANÉ, zelený čaj je tam dokonce dvakrát :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. opravdu? teď vypadám jako největší závislák na zeleném čaji:D

      Delete
  2. to je všechno uzasne az mi je lito, ze mne tedy nemuzes pochopit :D

    ReplyDelete
  3. Můžu říct, že u některých jsem se naprosto ztotožňovala. Obsah nástěnky (citát tam nemám, ale sestřiným se řídím, protože nemám ráda obviňování se z chyb dob minulých. Stalo se, tak se stalo..), tak jak mě vidí ostatní, nejlepší pocity :) .... ovšem za rozsvícené ostré světlo hned z rána bych vraždila ! Já se už i malovat umím ve tmě :D
    ..ale jinak pěkný článek ;)

    ReplyDelete