Utíká mi

Už jsem vyčerpaná z otázek: "Kdy už konečně bude teplo?" a nadávek: "Proč do prdele je zase zima!" a kabát už nechci ani vidět. Mám chuť všechno teplé oblečení vyhodit do Vltavy a koupit si letenku do Kalifornie, avšak zapomněla jsem, že vlastně nemůžu, protože mě čeká maturita! Řeknu vám to takhle profesoři: děláte z toho moc velkou vědu a já se jí nenechám opít, takže nečekejte, že budu dvacetčtyři hodin v kuse sedět nad otevřenou učebnicí nebo spíše notebookem plným stránek z word dokumentu.  

Za týden mě čeká Lana del Rey, takže nesmím zapomenout si ještě projet pár písní a podívat se na jiný kapely, který tam budou hrát, jelikož  je vůbec neznám. Zatím se ale věnuji první světové válce a konkrétně bitvě u Verdunu. Ta bitva snad ve středu skončí a já si konečně budu moc vzít křiváka a černý Vansky. Můj šatník i tak opět křičí po nových věcech. Já jsem ale zjistila, že jsem náročenější než dříve, takže jeden den v nákupním centru to asi nezachrání. 

Utíkaj mi výstavy. Alespoň Malicha bych ráda viděla. Utíkaj mi filmy. Mám stále nahraný Proces a Na cestě. Příští pátek jdu s kamarádkou do Ponrepa na E.T.. Ten film už jsem neviděla snad sto let a s atmosférou artovýho kina to musí být zajímavý zážitek. Chce to taky brigádu. Pobavil mě detektiv, ale pak se z něho vyklubal hlídač v luxusní parfumérii, což asi zrovna není práce pro mě. Láká mě kavárna, ale mluvit s lidma je pro mě  občas utrpením, avšak psát je pro mě osvobozením. Propadla jsem Twitteru a Facebook už pro mě dávno není to, co býval. Stejně si myslím, že nás tyhle věci jen užíraj. Na nočním stolku mám Věc Makropulos a v mém seznamu povinné četby nenajdete žádného Shakespeara ani Erbena. Možná Čapka, Wilda či Manna. Pokojem se ozývají noví Depešáci a vybrané zbytky Peace. Těch kluků s batikovanejma trikama a mastnejma vlasama. "From the belly of the jungle, to the bottom of the sea."