Když se na stránkách českého Electronic Beats festivalu zveřejnilo jméno LANA DEL REY a lístky ještě za tak malou sumu, bylo v podstatě nemožné stihnout je koupit. Vyhráli ti, kteří buď zatáhli školu nebo byli zrovna v ten zázračný moment na svém pc. Já měla výjimečně štěstí a za něj vděčím hlavně sestře.:)
Když jsem si na Twitteru ten den přečetla, že před Archou je fronta až na ulici, začala jsem se fakt bát, že se fanoušci utlučou k smrti nebo (což je horší) budou plné šatny a já si nebudu mít kam dát koženou bundičku. Jak se ale ukázalo, místa bylo dost a po otevření dveří do sálu se všichni automaticky nahnali do předních řad. Já s kamarádkou jsme si šly ještě vklidu koupit pivo a podívat se na EB merchandising. Cédečka s alernativní muzikou, lepenky, obaly na iPhone, nálepky...to všechno jste si mohli odnýst domů a hlavně zadarmo!
DJ, který předcházel třem interpretům nebyl nic moc, takže když nastoupila švédská kráska KARIN PARK připomínající Trinity z Matrixu, tak publikum konečně ožilo. Futuristický oblek jako z šatníku Kláry Vytiskové a otočky mezi mikrofónem a elektronickým piánem zdůrazňovaly její elektropopový styl. Popravdě moc mě Karin nechytla a raději bych na jejím místě viděla třeba Bjork nebo Fever Ray, které jsou ji velmi podobné. Bylo též znát, že většina lidí přišla jen na Lanu a ostatní jména jim asi nic neříkala a už se těšili, až jim Lana snese modré z nebe.
Na pódium nastoupila s obrovským aplausem a v tmavě modrých minišatech se začala nahýbat k fanouškům v přední řadě. První písně jako Cola nebo Body Electric jsem moc nepoznávala, ale až Blue Jeans mě donutilo zpívat alespoň začátek po Jamese Deana. Poté vášnivá Carmen nebo Ride byly velmi dojemné a fanoušci se už konečně příjemně odvázali. No tak dobře, Lana mé srdce též zasáhla, ale to spíše z důvodu, že zrovna na píseň Summertime Sadness mám hezké vzpomínky. Slzu uronit mě však nedonutila, ale určitě se najdou tací, kteří ještě dnes pláčou nad jejím podpisem.
Elizabeth Grant rozhodně zpívala lépe než jsem čekala a překvapila mě častou konverzací s publikem, avšak podruhé už mě asi neuvidí.
Za to ten mladík v prostých džínách a modrém triku to pořádně rozjel! Rooseveltovi stačil Mac, tamburína, jeden kytarista a měl vyhráno. Rozjel tak mix tanečních tónů a konečně se z festivalu stal elektronický. A jak to shrnout? Minulý ročník byl podle mého názoru prostě lepší a to jak atmosférou, tak interprety. Uvidíme, co pro nás tento úspěšný festival nachystá příště.
Přidávám krátké video, alespoň pro zachycení atmosféry:
TA PRVNÍ FOTKA S LANOU JE DOBRÁ :D
ReplyDeleteže se měla obleček jak od Kláry Vytiskové mě taky napadlo, hned jak jsem ji viděla! :D
ReplyDeleteLana na mě mimo jiné působila dost ... stydlivě a její občasné "dráždivé" doteky pak působily dost směšně.
Jinak povedený report!.)