Móda sahá do podvědomí

V sobotu jsem se byla podívat na dvě módní přehlídky v rámci Prague Fashion Weeku. Konkrétně na Young talents (Libor Komosný, Denisa Dovalová a Lay Sedláková) a Jindru Jansovou. Následovala diskuse s předními šéfredaktorkami a návrhářkami o módě, kterou mimochodem moderoval můj táta. I když se vlastně tato parta žen skoro k ničemu zajímavému nedobrala a klišé o módě padala jedna za druhou, nedalo mi to spát a den poté jsem musela o tom všem ještě popřemýšlet. 

Nehodlám se vracet k diskusi, ale chci se na téma styl, móda bla bla zaměřit sama. Nepovažuji se za znalce módy, některá jména návrhářů jdou mimo mě a svět módy mi někdy připadá zbytečně nafoukaný. Jsem tedy jenom lajk, který pozoruje ostatní a snaží se jejich styl přetvořit ve vlastní a doplnit o své sem tam zajímavé nápady. Dříve mi bylo celkem jedno, že jsem na koncerty nosila džíny a nějaké triko s potiskem (třeba leopardím). Dnes už ani náhodou. Prohlížím Tumblr, Pinterest a cizí blogy, kde většinou čerpám inspiraci. V ulicích Prahy ji nenacházím. Jen občas někoho zahlédnu. Uvědomím si však, že něco podobného už měla třeba tamta z blogu. A také si myslím, že aniž to člověk zaregistruje, tak něčí look mu zůstane kdesi v hlavě a pak si automaticky pořídí podobný oděv. 

Jeden můj hudební idol nosí květovanou bundičku nebo třeba kožený křivák a moje oči se v obchodech soustřeďují právě na ně. Móda sahá do podvědomí. Včera jsem viděla nový Allenův film Jasmíniny slzy, kde Cate nenosila jinou kabelku než birkinku. Já jsem se na ní samozřejmě soustředila, protože ji mám na seznamu mých "snů". 

S talentem pro kombinovaní a celkovým vkusem se člověk podle mě narodí. Má to velmi blízko  třeba k malování. To široce souvisí s uměním. Člověk, který rozumí módě je podle mě ten, kdo už když v ruce drží ramínko s oblečením ví, jestli stojí za zkoušku či ne a dokáže si ho představit na lidském těle. Vnímá materiál, barvu a absolutně nepřemýšlí nad tím, zda se tento kus bude k něčemu hodit. Nedávno jsem v jednom obchodě slyšela větu: "Hezký, ale myslim, že se mi to k ničemu nebude hodit." Za tuto větu bych vraždila. Ženy mají tendence svůj šatník vést do určité škatulky, která se nechce otevřít kontrastním věcem. Vlastně se ani nedivím, proč se jich tolik tak špatně obleká. Zkrátka pro to nemají cit a nepoznali jiné kraje. Obyčejná cesta třeba do Berlína pro mě bývá obrovskou inspirací. 

Napsala jsem, že se cítím být lajkem. Považuju se za něho, ale vím, že mám cit pro umění a stejně tak v něm je potřeba se vzdělávat i v módě. Vzdělávat ale tím způsobem, že budu cestovat a třeba poznávat nové lidi. Přehlídky a ani módní časopisy pro mě nejsou to hlavní. Málokdy jsem spokojená s tím, co mám na sobě. Nejraději bych nosila volná trika a úzké kalhoty jako idolové  z mých kapel. Ty mi však na přitažlivost moc nepřidají. Proto jdu dál, jelikož vím, že móda ovlivňuje naší náladu a pohled na svět.