Thursday, September 26, 2013

There's no better life than in stroboscopic light!

Jestli jsem se na něco v poslední době extra těšila, tak to byl právě koncert polské synthopopové kapely KAMP!, o které jsem vám už psala ZDE. Aneb poslední hudební událost, která ukončila mé napůl výborné a napůl příšerné prázdniny. Pak už bude následovat jen Gold Panda na mé narozeniny. 
Kdybych tenkrát nejela na Grape, tak o nich asi dodnes nevím. Naštěstí kvůli bouři nehráli (nevěděla jsem o nich) a já si zapamatovala jen jejich zvučné jméno. No ale první, kdo mě na události trkli do očí, byli Deaths. Ty jsem z Grejpu znala moc dobře a tak po skončení tajně doufala, že je tento rok ještě uvidím. Stalo se. 
Meet Factory bylo pro tuto partu jako dělané. Přišlo něco kolem stovky lidí a celý koncert se odehrál v menším sále (celou dobu jsme nervózně čekali před hlavním vstupem, když se pak odvedle ozval nějaký syntetizátor, věděli jsme, že už dávno zvučí někde jinde). Tak jsme v rychle popošli do první řady, kde se pomalinku kroutily Igorovi fanoušice (a já samozřejmě mezi nimi:) Nemohla jsem spustit oči z jeho dlouhých tenkých nohou, jež přešlapovaly do rytmu a přeskakovaly kabely.
Deaths zatím nemají žádné album. Jen pár nahrávek, u kterých marně hledám, s kým je srovnat. Nebudu srovnávat. Nová Crystal Nights, z které je cítit vůně půlnočních drinků a lehkých drog, je ukázkou toho, že syntetické zvuky jsou opět IN a specielně Deaths si na nich zakládají. Z hlasu zpěváka cítím napětí i vzrušení, i když jeho live vystoupení ještě mají co dohánět.
KAMP! jsou extrovertnějším příkladem. Partička složená ze čtyř klučinů v čele s typickým Polákem s malým nosem. Je v něm něco mezi Tomem Burkem a Maxem McElligottem z Wolf Gang (myslím vzhledem). Skromní mladíci, kteří si na nic nehrají, i když by se v pohodě mohli oblíkat od barevných osmdesátkových outfitů. Stačí jim však mikinky, klávesy, mlha a především stroboskop. Člověk s epilepsií by si tento koncert asi moc neužil, protože světla se sekala o sto šest a protahování písní někdy až do psychedelie zrychlovalo váš srdeční tep. U Distance Of The Modern Hearts se Igor Bruso prodral do prvních řad a tancoval si sólo a Péťa Marků z Midi Lidi (pár metrů od něho) si opět užíval ty své domácí zaklínací tance. KAMP! mi z hlavy dlouho nevyšumí, což dokazuje, že byli vážně dobří.






















PHOTOS BY MY SISTER: annapleslova.com

2 comments: