Když je člověk nemocný, má hlavu plnou nápadů a propásne oslavu

Škoda, že Kings Of Leon nezpívají místo Sex On Fire, Head On Fire, momentálně by se mi to hodilo. Rozhodla jsem se, že na nový blog budu více psát, protože si myslím, že blog to oživý a dodá mu mé názory. Já vím, tenhle článek ve složce BLABLABLA je tak trochu obyčejný a nepříjemný. Marodit v sobotu je jako ztratit na bále botu, něco vám chybí a nemůžete pokračovat v normálním denním režimu. Měla jsem jít na oslavu osmnáctých narozenin a místo toho se utápím v myšlenkách, co bych mohla změnit, až se zase uzdravím. V posteli jsem dospěla k názoru, že stěnu ve svém pokoji vyzdobím obrázky, až budu u babičky, tak si od ní půjčím knihy, které musíme číst do školy, a taky jsem měla zase hroznou chuť hrát na kytaru! Ale za to mohou odpolední hudební pořady na ČT2. Nejsem lenoch, a tak moc nespím, a když jo, tak to jen hraju. Další hroznou věcí, když jste nemocní je vy a Facebook, ten mi poslední dobou leze na nervy, hlavně teda události. Dneska měl být křest singlu a koncert dvoučlenného projektu hrající ambient elektroniku data-live (www.myspace.com/datalive), který mi připomíná Bonobo. Zase nic. Zůstanu u komiksů Snoopy, Pýchy a Předsudku a dokumentu o šimapanzích.

Šumák mě snad zachrání...